Závěrečné slovo poroty XXVII. ročníku festivalu českého profesionálního loutkového divadla Skupova Plzeň
Vážené dámy a pánové,
je obecným zvykem – nevím, zda dobrým či špatným - aby na závěr festivalu zaznělo závěrečné slovo poroty. Je také obecným zvykem – nevím, zda dobrým či špatným – aby toto slovo přednesl předseda poroty. Ale ještě se nestalo obecným zvykem – což je myslím dobré – abych tím předsedou byl pokaždé já.
Jménem poroty XXVII. ročníku festivalu českého profesionálního loutkového divadla mohu konstatovat bych rád nyní přednesl několik poznámek na okraj festivalového dění. Poznámek, které – ačkoliv jsem mj. divadelním kritikem – budou až nekriticky pochvalné.
Letošní ročník Skupovy Plzně se odehrál ve znamení otevřenosti:
- Loutkářům se mnohem více, než v dřívějších letech, podařilo vstoupit zpět do města, překročili viadukt (v doslovném i přeneseném slova smyslu) a představili se kromě Divadla Alfa i v dalších různých městských prostorách. Díky tomu přitáhla festivalová představení i širší okruh publika. Nemluvě o doprovodných programech – tj. dvou výstavách, sympoziu věnovaném Josefu Skupovi či koncertu skupiny Fekete Seretlek, které jsou standardní součástí podobných akcí.
- Loutkářům přišla letos na pomoc divadelní alternativa – díky tomu se program festivalu výrazně rozšířil a uvolnil i pro skupiny a projekty, které by jinak nedostaly šanci být v takové míře konfrontovány s tak různorodým publikem. Hledání nových cest, postupů či technologií - byť někdy za cenu prošlapávání cimrmanovských slepých uliček - bylo ostatně příznačné pro většinu uvedených inscenací.
- Hned v několika inscenacích se pracovalo s kombinací loutkového a současného pohybového divadla, kde se tělo herce stává důležitým vyjadřovacím prostředkem.
- Otevřenost se projevila i v hudbě, která byla výraznou složkou mnoha inscenací. Ve většině případů však nešlo o pouhé písničky použité pro zpestření, ale o hudbu, která funguje jako výrazný dramatický element.
- Díky tomu, co bylo uvedeno ve dvou bodech přecházejících, mohl nabídnout program letošní Skupovy Plzně široké spektrum inscenací.
- Festival se zároveň výrazněji než v minulých letech otevřel nastupující divadelní generaci. Porota ocenila rovněž fakt, že pozoruhodné studentské projekty dostaly šanci zúčastnit se festivalové soutěže. A neposlední řadě nás potěšil fakt, že studentský živel výrazně přispěl k oživení společenského dění na festivalu.
- Za další výrazné plus považujeme, že se organizátorům podařilo letošní Skupovu Plzeň otevřít i jako místo živého divadelního setkávání.
- Festival se také mnohem více otevřel zahraničním účastníkům. Jednak jde o ředitele divadelních festivalů, kteří de facto tvoří neformální stínovou porotu. Své ocenění udělují ovšem nepřímo - výběrem českých inscenací na své festivaly. A zároveň svým případným zájmem či nezájmem poskytují českým divadelníkům tolik potřebnou konfrontaci se světem
- Za další výrazné plus pokládáme rozšíření počtu účinkujících zahraničních souborů.
Závěrem připojím dvě kritičtější poznámky:
- Jakkoliv je přítomnost alternativních výbojů na Skupově Plzni z hlediska divadelního vývoje logická, není rozhodně samospasitelná. Zkrátka, špatné a nudné divadlo můžeme udělat stejně tak dobře bez loutek jako s hejnem marionet.
- A stalo se už obecným zvykem – řekl bych pohříchu špatným – že některá divadla prakticky rezignovala na dramaturgickou přípravu inscenací. S touhle připomínkou vystupují předsedové a předsedkyně poroty kam až má festivalová paměť sahá. A obávám se, že si slogan „absence dramaturgie“ budou poroty předávat coby jakési magické poselství i v příštích desetiletích a stoletích.
Po teatrologickém rozboru bych rád řekl ještě pár upřímných a vřelých slov, která by byla tak nějak blízká srdíčkům naší loutkářské rodinky. Tu naši letošní Skupovu Plzeň považujeme za světélko na konci tunelu v dnešním bezvýchodném světě zahlceném nevkusem, byznysem a násilím. Byť některým představením tak trošku spadl řemen, podařilo se jim odvážně nastavit zrcadlo přetvářce a strhávat masky nešvarům. Viděli jsme inscenace, která šla se svým poselstvím přes rampu, a z kterých na nás dýchlo nefalšované lidské teplo. Inscenace, kde ten náš loutkářský kumšt opět rozzářil dětská očka a zahřál dušičky všech lidiček.
|
