POROTA 28.SP 2010

Předseda:

ZDENĚK ALEŠ TICHÝ, proděkan DAMU, divadelní kritik a publicista, Praha

Členové:

PETR VODIČKA, režisér, herec, autor
RENÁTA PAVLÍČKOVÁ, výtvarník

PŘÍPRAVNÝ A ORGANIZAČNÍ VÝBOR 28. SKUPOVY PLZNĚ:

Mgr. TOMÁŠ FROYDA, ředitel festivalu

Ing. RŮŽENA BENÝROVÁ, ekonomka fetivalu

Mgr. PAVEL VAŠÍČEK, dramaturg festivalu

IVAN NESVEDA, výtvarník festivalu

Mgr. GABRIELA DAREBNÁ, produkční festivalu

STANISLAV DOUBRAVA, ředitel NAIVNÍHO DIVADLA v Liberci, předseda Sdružení profesionálních loutkářů, viceprezident UNIMA

---

Závěrečné slovo poroty XXVIII. ročníku festivalu českého profesionálního loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň

Vážené dámy a pánové,

letošní ročník festivalu Skupova Plzeň poprvé nesl v podtitulu jedno nové slovo a stal se festivalem nejenom loutkového ale také alternativního divadla. Navzdory občasným katastrofickým vizím to neznamenalo frontální útok na samotnou podstatu loutkového divadla – nekonaly se žádné pogromy na marionety a maňásky a pokud je nám známo, tak nikdo z vyznavačů nového cirkusu nepořádal orgie na hrobě Josefa Skupy.

Na Skupově Plzni 2010 byly zkrátka k vidění vynikající ryze loutkářské inscenace i vynikající produkce řazené do proudu alternativy. A oba proudy si našly své sympatizanty nejenom mezi diváky, ale i mezi porotci – to ostatně za chvíli uslyšíte. Pro fanoušky obou táborů přitom letošní festival přinesl dobrou zprávu – loutkáře zajisté potěší, že jim nehrozí vyhynutí, neboť se k loutkám hlásí i nastupující divadelní generace. A příznivci tábora druhého se zase mohou těšit z toho, že česká divadelní alternativa dospívá. Alternativní produkce tak jsou ve svém provedení čím dál profesionálnější a zároveň dokazují a ukazují, že jejich tvůrci nemusí jen kopírovat zahraniční vzory, ale dovedou vytvářet vlastní originální poetiku.

Skupova Plzeň 2010 zároveň potvrdila, že zesiluje trend práce v tvůrčích týmech – ať již inscenace vznikají v nezávislých produkcích nebo v tzv. kamenných divadlech. Tento fakt poněkud zkomplikoval práci poroty, která dle festivalového statutu uděluje toliko individuální ceny. Jenže udělit individuální ocenění někomu z tvůrců inscenace, na jejímž vzniku se od prvního nápadu podíleli společně režisér, dramaturg, scénograf, muzikant, herci i produkční, je velmi ošemetné. Stálo by proto za úvahu, zda by se od příště kromě individuálních trofejí neměla opět vyhlašovat i cena za nejlepší inscenaci.

Závěrem mi dovolte ještě dvě drobné poznámky. Jedna se týká využití videokamer a projekcí ve scénografii festivalových inscenací. Letos byly podobné projekty zastoupeny v adekvátní míře, a tak jen doufáme, že „multimediální“ inspirace nepřinese pro ročník příští nákazu v podobě samoúčelné záplavy kamer a videoprojekcí.

A s tím tak trochu souvisí i poznámka druhá a závěrečná. Ačkoliv za některými inscenacemi bylo vidět obrovské nasazení a po formální stránce šlo o třeba o inscenace poměrně zdařilé, jejich tvůrci zapomněli na jednu důležitou věc, která se odnepaměti týká podstaty divadla. A tou je vyprávění příběhů. Ať již si pro příště vezmete čtyřicet marionet, nebo se budete houpat zavěšeni za malíček u nohy dvacet metrů nad zemí, nezapomínejte prosím vyprávět příběhy. Ocení to určitě vaši diváci a věřím, že i příští porota.

Zdeněk A. Tichý
předseda poroty SP 2010