MIMO SOUTĚŽ / OUT OF COMPETITION
Libreto a hudba / Libretto and music: Sergej S. Prokofjev
Překlad libreta / Translation of libretto: Jelena Horváthová
Dramaturgie / Dramaturgy: Peter Palík
Nahrál: Kirov sbor a orchestr (Petrohrad)
Recorded by the Kirov ensemble and orchestra (St. Petersburg)
Dirigent / Conductor: Valery Gergiev
Režie / Directed by: Milan Sládek
Scéna, loutky a kostýmy / Set, puppets and costumes:
Jan Kocman
Hrají / With: Michal Németh, Ján Demko, Peter Tabaček, Jana Eliášová, Bibiana Tarasovičová, Jozef Abafi, Barbora Juričková,
Milada Filipčíková, Juraj Tabaček, Jan Homolka
Premiéra / Premiere: 6. 2. 2009
BÁBKOVÉ DIVADLO, Žilina (Slovensko)
Délka představení / The performance lasts: 2 x 45 min. + přestávka.
K inscenaci / Production notes:
„Když jsem odjížděl z Moskvy do Chicaga, vzal jsem si na cestu divadelní časopis LÁSKA KE TŘEM POMERANĆŮM. Byl tak nazván podle hry Carla Gozziho, která vyšla v prvním čísle. Hra mě nesmírně zaujala, směsí pohádky, žertu a satiry. A tak jsem si už během dlouhé cesty něco načrtl“ Partitura k opeře Láska ke třem pomerančům spatřila světlo světa 1. X. 1919, ale premiéra se uskutečnila až 30. XII. 1921 v Chicagu. Prokofjev měl v době, kdy partituru napsal, 27 let. (…) Časopis, z něhož Prokofjev čerpal inspiraci, měl pod svým názvem zajímavý dodatek. – „Časopis doktora D´Appertuto“ - což byl pseudonym geniálního avantgadisty moderního ruského divadla Vsevoloda Mejercholda. Předloha, která byla v časopise uveřejněna, nesla podtitul: „Divertissement. 12 scén, prolog, epilog a 3 intermédia. Napsali K. A .Vogak, Vs .E. Mejerchold a Vl. N. Solovjev podle scénáře hraběte Carla Gozziho: Reflektivní rozbor pohádky Láska ke třem pomerančům. Při zrodu Prokofjevovy opery nestál tedy jen Gozzi, ale i Mejerchold. Divertissement vznikal totiž v době, kdy se Mejercholdova koncepce dotvářela studiem improvizačně uvolněného pohybu herců.(…) „Vzájemný vztah mezi hudbou a inscenací musí být v opeře stejný jako v pantomimě: kdybychom v opeře při inscenování odstranili slova, dostali bychom v podstatě zvláštní druh pantomimy“. Prokofejvovo zpracování předlohy do podoby operního libreta podřídilo text vyhraněnému scénickému pojetí, které je zjevně inspirováno „mejercholdovským“ divadlem. Námět je tu rozvinut jen jako scénář opatřený režijními poznámkami, které podrobně popisují sled situací. Scénář měl dát impuls k improvizačně se rozvíjející tvorbě herců a jen v důležitých okamžicích jim dával do rukou dramatický text. (Z dramaturgických poznámek / Ivan Vojtěch 1961)
“When I left Moscow for Chicago, I took with me the theatre magazine THE LOVE FOR THREE ORANGES. It took its title from a play by Carlo Gozzi, which was published in the first issue. The play made a considerable impression on me, with its mixture of fairytale, wit and satire. And so, during my long journey, I scribbled something down.” The score of the opera The Love for Three Oranges first saw the light of day on 1 October 1919, but the premiere did not take place until 30 December 1921 in Chicago. Prokofiev was 27 when he wrote the score (…). The magazine from which he drew his inspiration had an interesting subtitle – “The magazine of Doctor D’Appertutto, the pseudonym of the brilliant avant garde pioneer of modern Russian theatre Vsevolod Meierkhold. As published in the magazine, the play was described as a “Divertissement. 12 scenes, a prologue, epilogue and three intermezzos Written by K.A. Vogak, Vs. E Meierkhold and Vl. N. Soloviev from a script by Count Carlo Gozzi: A reflective analysis of the story The Love for Three Oranges. Prokofiev’s opera was thus inspired not only by Gozzi, but by Meierkhold. The divertissement was created at a time when Meierkhold’s concept was being further shaped by the study of relaxed, improvised movement by actors (…) “The relationship between the music and the production has to be the same in opera as in pantomime: if in opera we were to set aside the words in creating a production, we would essentially arrive at a peculiar type of pantomime.” Prokofiev’s working of the material into the form of an opera libretto subjected the text to a clear-cut stage concept, to all appearances inspired by “Meierkhold” theatre. The subject is developed as a script, with director’s notes that describe in detail the sequence of situations. The script was meant to provide an impulse for the actors’ work to develop along improvisational lines, only giving them an actual dramatic text at important moments (From dramaturgical notes/ Ivan Vojtěch 1961).
Inscenace je určena mládeži a dospělým. / The production is designed for young people and adults.
Kontakt / Contact:
BÁBKOVÉ DIVADLO, Kuzmányho 6, 011 37 Žilina, Slovensko
tel.: 00421 415 620 315, fax: 00420 415 623 995
e-mail: bdz@bdz.sk
www.bdz.sk
