HISTORIE

SKUPOVA PLZEŇ se poprvé uskutečnila ve dnech 26. – 29. I. 1967 jako jubilejní akce k 75. výročí narození a 10. výročí úmrtí „otce“ Spejbla a Hurvínka JOSEFA SKUPY. U jejího počátku stáli zejména MUDr.Lubor Zahrádka, Ladislav Dvořák  a Stanislav Nový.

„Byla míněna – a také tak chápána – jako dluh města Plzně jeho dlouholetému občanu, který v kulturní oblasti proslavil západočeskou metropoli po celém světě právě tak, jako ji ve spotřební oblasti proslavilo pivo a v průmyslové výrobky Škodovky“ (M.Česal)

Logicky se tedy většina akcí vázala ke jménu Skupovu (mj. odhalení pamětní desky a busty v Prokopově ul., poblíž místa, kde stávala budova Řemeslnické besedy, sídlo Loutkového divadla Feriálních osad, a propůjčení čestného občanství manželům Skupovým), ale součástí programu bylo už i vystoupení  čtyř profesionálních a dvou amatérských souborů. V následujících dvou letech  SP ještě hledala svou tvář (uvažovalo se např. o tom, že by to byl festival inscenací pro dospělé). Teprve v r. 1970 (v novém, červnovém, termínu) se SP konstituovala jako bilanční „soutěžní přehlídka českých profesionálních loutkových divadel“, završená udělením SKUPOVY CENY nejlepší inscenaci (ve výši 20 000 Kčs) a cen individuálních. Do r. 1978 se konala každoročně, poté jako bienále. Od r. 1992 jsou udělovány už jen ceny individuální a festival se otevřel všem profesionálním loutkářům bez rozdílu, tedy i agenturním a soukromým skupinám, sólistům apod. Častěji se také objevují soubory zahraniční. Součástí festivalu bývá i bohatý doprovodný program zahrnující výstavy, koncerty, exteriérová vystoupení, promítání, tvůrčí dílny apod.

32. SP je koncipována nejen jako soutěžní přehlídka vybraných inscenací českých divadel, ale také jako prezentace českého a loutkového divadla  pro zahraniční hosty s cílem podpořit export českého loutkářství do světa. Program festivalu se rovněž – alepoň zčásti, pokouší zmapovat, stav, v němž se nachází loutkové divadlo zemí V4 a EU, 20 let „poté“.

Pořadatelé však už nemohli ignorovat povahu a šíři nabídky, jíž se jim dostává od zájemců o účast a která je reálným obrazem vývoje divadelního druhu zvaného „loutkové divadlo“. Hranice mezi divadlem „loutkovým“ a „neloutkovým“ se i nadále rozostřují, ať se nám to líbí nebo ne. Dogmatické lpění na „loutkovosti“ není – už po nějaký čas – udržitelné. Rozhodli jsme se tedy rozšířit podtitul našeho festivalu o slůvko „alternativní“, a to proto abychom umožnili „zákonné“ přijetí do festivalového programu i takovým inscenacím, jež s loutkami (hmotou) pracují sporadicky, ale lze je vztáhnout pod výše uvedené slůvko. Dramaturgické zaměření letošního ročníku na vyšší věkové stupně, mládež a dospělé zůstává nezměněno.